Klub K2 - Klub K2 - Retro http://www.klubk2.cz Mon, 20 Nov 2017 01:08:59 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Rok 2010 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/632-rok-2010 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/632-rok-2010 Rok 2010 Zájem o péči o děti od…]]> Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Fri, 09 Oct 2015 07:27:47 +0000 Rok 2009 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/631-rok-2009 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/631-rok-2009 ROK 2009 Z organizačních důvodů jsme nuceni opustit…]]> Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Fri, 09 Oct 2015 07:18:42 +0000 2008 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/594-retro-2008 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/594-retro-2008 Klub K2 šlape jako dobře namazaný stroj.

Jako novinku přináší znakování s batolaty, moderní způsob, jak se domluvit se svým miminkem, než začne mluvit. Stáváme se prvním certifikovaným centrem programu Baby Signs a zabydluje se u nás medvídek Beebo s modrým tričkem a žlutými rukavicemi.  Kromě toho se ale stále věnujeme i maminkám a jejich problémům a Karin přihlašuje Klub K2 do České ženské lobby.  V Síti mateřských center to vře, odstoupilo další zvolené prezidium pro neshody s předsedkyní. Karin se angažuje v zákulisních jednáních, zvažuje kandidaturu. 

Mgr. Karin Marques

Karin je tím prvním článkem řetězu, bez ní by Klub K2 nevznikl. Je jeho zakladatelkou, 7 let byla jeho ředitelkou a dnes je předsedkyní správní rady. Vyučuje v našich kvalifikačních kurzech pozitivní komunikaci s dětmi a inkluzívní pedagogiku, je autorizovanou zkoušející pro národní kvalifikační zkoušky pro chůvy a pečovatelky o děti. 

Dříve učila na gymnáziu PORG a byla ředitelkou Lauderových škol, poté vedla obecně prospěšnou společnost Nová škola. Nyní pracuje v Nadaci Open Society Fund Praha, kde se věnuje vzdělávací politice. Má syna Kiliana (13) a dceru Agnes (11). Ráda běhá a nelekne se ani půlmaratonu. Muzicírování je její láska, na kterou jí ale nezbývá moc času.

Do budoucna by Klubu K2 přála:

„Přeji K2, aby vždy nacházel tu správnou cestu na křižovatce poptávky, potřeb a politiky. Doufám, že K2 bude vždy magnetem pro kreativní a energické ženy. Věřím, že Klub K2 bude významně určovat kvalitu a standardizaci služeb péče o děti ve věku 0 až 3 roky pro celou ČR. A bude se i nadále řídit heslem: jsme skromní, ale nejlepší."

 

Zdolat úspěšně své mateřství – to je výzva

Letos slaví Klub K2 deset let od svého založení a ty jsi ten, kdo stál na úplném počátku. Jak to bylo?

V roce 2002 se mi narodil Kilian, byla jsem na mateřské a pro rozptýlení z běžného denního koloběhu jsem si postupně začala zvát domů své kamarádky, které měly v té době také malé děti. Byla to celodenní setkání, rozebíraly jsme své mateřské starosti a radosti, děti si hrály, uvařily jsme si společný oběd… Obvykle nás bylo tak pět nebo šest, ale myšlenka na místo pro společná setkávání maminek už byla vlastně na světě.

Vím, že už jsi to vysvětlovala tisíckrát, ale u příležitosti desetiletého výročí tomu neujdeš – proč Klub K2?

Je to opravdu hodně prosté – esemesky s pozváním na společná setkání jsem podepisovala Karin a Kilian, potom K+K a nakonec K2. Tak jsme si začaly říkat Klub K2. Ale byla tam i myšlenka na známou osmitisícovku K2 a na to se dnes už trochu zapomíná. Zdolat úspěšně své mateřství, hory nádobí a prádla, starat se o děti a ještě myslet na to, kdy a kam se vrátím do práce, to je výzva. Nároky na moderní ženu jsou čím dál větší, ale zároveň stále přetrvává jistý obdiv k „mužským“ činnostem, které jsou chápány jako náročnější.

Umím si představit vaše setkávání u tebe doma, ale proč jsi nakonec založila Klub K2 pro veřejnost?

Před deseti lety měly maminky na mateřské mnohem omezenější možnosti, nabídka byla malá. Fungovalo pár center a klubů, ale poptávka vysoce převyšovala nabídku. Viděla jsem, že ostatním maminkám taky chybí setkávání a sdílení a snad i možnost jakési seberealizace Dnes je podobných center mnohem víc, možná bych se dnes spíš připojila k nějaké stávající organizaci a nabídla jim třeba svoji pomoc.

Kde byl impulz ke změně ve skutečné mateřské centrum a jaká byla úvodní myšlenka?

Dozvěděla jsem se o volných prostorech v Mateřské škole Hřibská, to byl podnět k realizaci už dřív promýšleného plánu. Měla jsem velké ambice, chtěla jsem, aby naše centrum přinášelo hodnotný program maminkám, aby přednášky i kurzy vedli skuteční odborníci, aby to nebyla jen hra s dětmi. To se nám celkem dařilo, i když je pravda, že o hraní s říkankami a cvičením je nakonec vždycky největší zájem. Ale díky podpoře z Evropského sociálního fondu jsme mohli ženám nabízet opravdu kvalitní vzdělávání s hlídáním dětí. Osobně jsem tomu programu říkala „Aby nám neujel vlak“. Těšilo mě, kolika ženám jsme pomohli předefinovat jejich profesní kariéru, protože jejich priority, hodnoty, ale často i zájmy se během mateřské radikálně proměnily. Mnoho maminek u nás našlo i profesní uplatnění, ať už v rámci širšího týmu, nebo našeho dobrovolnického programu, a to se týká nejrůznějších profesí nejen učitelek či vychovatelek, ale i IT, marketingu, PR, právní oblasti, finanční apod. Základní tedy pro mě bylo, abychom nebyli centrem jen pro děti, ale pro ženy, aby mohly svoje mateřství smysluplně prožít, našly podobně naladěné kamarádky, mohly zde uplatnit své zkušenosti a znalosti a nebyly na to všechno samy

Měla jsi vždycky ambice věnovat se ženám a jejich postavení ve společnosti. Proto vstoupil Klub K2 v roce 2008 do České ženské lobby?

Ano, tohle téma mě vždycky zajímalo, a protože našimi klienty jsou téměř výhradně ženy, myslela jsem, že by to mohlo zajímat i ostatní. Česká ženská lobby sdružuje nejrůznější skupiny žen a řeší jejich problematiku. Moje hlavní idea bylo sdílení ženských témat, především rovnoprávného rodičovství. Nejdřív se zdálo, že se toto téma nechytne a zůstaneme jen u říkanek a cvičení s dětmi, ale nyní provozujeme právní i personální poradenství, které pomáhá ženám vyrovnávat své šance s muži, nejen doma, ale i v práci. Takže myšlenka na rovnoprávné rodičovství a podpory postavení žen ve společnosti v Klubu K2 zůstává.

 

Rovné postavení – tentokráte ve školství – to je vlastně i náplní tvojí současné práce?

Ano, dá se to nazvat i spravedlností. V Open Society Fund mám na starosti prosazování takových změn školského systému, které povedou k tomu, že budou mít všechny děti stejné šance na vzdělávání; i děti s handicapem, nebo děti ze sociálně vyloučených lokalit. Kvalitní vzdělání je pro ně šance na samostatný a spokojený život. Pomáhám krajským úřadům plánovat strategie, jak více integrovat děti se specifickými potřebami do běžných tříd a školám, jak to konkrétně realizovat.

 

Klub K2 zatím prožil deset let, na co jsi pyšná, co považuješ za úspěch?

Asi za největší úspěch považuji vlastně to, že se mi podařilo Klub K2 vytvořit a ve vhodný čas odejít. To, že Klub K2 funguje úspěšně dál i bez mé osoby, je důkazem, že byl vybudován na demokratických principech a profesionálním přístupu. To mě těší.

Muselo to být velké rozhodnutí opustit K2 po tolika letech.

Rozhodnutí samozřejmě zrálo postupně. Jsem spíše typ „rozjížděče“, lákají mě nové projekty, měla jsem tendenci přidávat stále nové a nové aktivity a to už nebylo přínosné. Zároveň už jsem zkrátka potřebovala změnu, mnoho věcí pro mě bylo již rutinních a stereotypních. Myslím, že Klub K2 své aktivity našel a měl by je teď jen udržovat a zkvalitňovat. 

 

REFERENCE

"O Školce K2 jsem se dozvěděla od své kamarádky, která zároveň ve školce také pracuje.

Vzhledem k tomu, že se nám syn narodil v lednu 2012, bylo pro nás nemožné dostat ho do státní školky – uprostřed školního roku mají školky již plnou kapacitu a v září byl příliš malý. Zaměstnavatel byl ochoten držet mi pracovní místo pouze do tří let věku dítěte, o částečném úvazku nechtěl ani slyšet. Východiskem proto pro mě byla Školka K2, kam mohl syn nastoupit i před dovršením tří let.

Tato školka je skvělá – podporuje jak dětskou tvořivost, tak propojení školky s rodiči různými akcemi. Jak už to tak bývá, synovi se do školky někdy chce, jindy zase nikoliv, někdy se mu tam líbí, jindy zase ne J

Přesto můžu říct, že je tam spokojený, paní učitelky se všem dětem velice věnují a snaží se je po všech stránkách rozvíjet.

Nevím, co bych dělala, kdyby syn nechodil do Školky K2 – pravděpodobně bych přišla o místo, což by pro naši rodinu bylo likvidační."

Ivana Tomíčková

 

]]>
Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Mon, 04 May 2015 07:04:04 +0000
2007 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/593-retro-2007 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/593-retro-2007 Příklady táhnou. Týmu K2 se daří inspirovat.

Maminky se zapojují. Jedna vede anglickou hernu, druhá organizuje výtvarné aktivity, další pořádá prodejní módní přehlídky. A o to Karin a Soně od začátku šlo: aby měly maminky smysluplnou náplň mateřské, možnost seberealizace, pocit sounáležitosti a užitečnosti.

„Přeji Klubu K2 mnoho příležitostí, aby se mohl i nadále rozvíjet, neutuchající nadšení pro dobrou věc a spokojené rodiny, které služeb K2 využijí!“

Bc. Jana Blechová – Spolupráci s Klubem K2 zahájila v listopadu 2006 nejprve jako dobrovolnice,  následně se stala členkou  realizačního týmu, v kterém působila až do roku 2011.  V pozici členky správní rady působila v letech 2012-2014. V současné době s klubem K2 spolupracuje v roli externí lektorky metod a etiky sociální práce v rámci kvalifikačního kurzu.  Absolvovala Fakultu sociálních studií MU, obor psychologie, sociální práce a sociální politika a více než deset let se profesně věnuje personalistice.  Od roku 2014 pracuje na pozici  personální manažerky  ve společnosti Randstad. Má devítiletého syna Ondru. Rodina jí zabere veškerý volný čas a je to zároveň její nejoblíbenější koníček.

 

Vím, že jsi Klub K2 v roce 2006 sama vyhledala, protože jsi chtěla někam chodit se svým miminkem. Jak ses o Klubu K2 dozvěděla, od známých nebo z letáčků? 

Stala jsem se maminkou ve svých 28 letech, kdy mé kamarádky budovaly kariéru a rodičovství plánovaly až po 35 roce. Jsem vděčná svým biologickým hodinám, že jsem mateřství neodkládala a budování kariéry se začala věnovat až po té, co Ondra nastoupil do školky. Dva měsíce po porodu jsem se rozhodla vyhledat mateřské centrum, které by mi umožnilo setkat se s maminkami a jejich dětmi, abychom si vzájemně vyměňovaly zkušenosti, sdílely radosti i starosti. Klub K2 jsem našla na internetu, jednoduše  jsem zadala do vyhledávače "mateřské centrum Praha 10" a zjistila, že jsme s K2 téměř sousedé.

 

 

Když bylo Ondrovi šest let, řekla jsi v rozhovoru, že tě dokáže několikrát denně rozesmát. Platí to i teď, když je mu devět?

Když se člověk stane rodičem, jeho život dostane najednou úplně jiný směr i nastavení priorit.  Není již zodpovědný jen sám za sebe, ale přebírá zodpovědnost za bezbranného človíčka, kterého podporuje v jeho rozvoji a objevování světa, hodnot, radosti i smutku. Živost s miminkem je plný emocí a rodič se ocitá na  horské dráze mezi štěstím a zoufalstvím, radostí a strachem. Čím je dítě starší, tím je život s ním klidnější a vyrovnanější. Jsem moc šťastná, že se nám s manželem podařilo předat synovi takové hodnoty, jakými jsou otevřenost, čestnost, zodpovědnost a spolehlivost. Ondra má smysl pro humor, který k naší rodině zkrátka patří. Dokážeme se společně od srdce zasmát, a to je moc fajn.

 

 V K2 jsi byla nejprve klientkou, pak dobrovolnicí zajišťující provoz heren, koordinátorkou vzdělávacích aktivit i členkou správní rady. Co tě v K2 nejvíc bavilo? 

Klub K2 mi umožnil seberealizovat se během rodičovské dovolené a stát se  členkou správní rady byla pro mě velká čest. Péči o syna jsem tak mohla skloubit s rozvojem aktivit Klubu K2 a získat tak dvojnásobnou radost z pokroků, které dělal Ondra i K2. Velkou výhodou při tvorbě programu bylo to, že jsem i já byla klientkou klubu, a tak jsem dokázala zacílit přednášky i odpolední program správným směrem. Sama jsem vedla několik kurzů a díky projektu "Maminky sobě"  se mi podařilo zapojit i další maminky. Společně jsme hledaly cestu, jak vychovávat své děti s respektem a využít v praxi principy pozitivního rodičovství. 

 

Když se řekne Klub K2, co se ti vybaví?  Příjemné prostředí, skvělý tým, veselé skotačení dětí a především krásné chvíle strávené  se synem.

 

Jsi s Klubem K2 od roku 2006. Jak se K2  proměnil? 

Když jsem Klub K2 poprvé navštívila v lednu 2006, program byl zaměřený  na  maminky s miminky do jednoho roku a nabízel aktivity pouze v dopoledních hodinách. Během deseti let se nám podařilo vytvořit  bohatou nabídku pro celou rodinu, otevřít dětský klub i školku, zapojit se do celé řady evropských vzdělávacích projektů, získat akreditaci pro kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na děti a seniory, založit asociaci pečovatelek o děti a otevřením naučné stezky podpořit komunitní aktivity Prahy 10.

 

Pracuješ už řadu let jako personalistka pro velké mezinárodní  firmy, jak se tahle práce liší od práce v neziskovém sektoru? 

Práce v mezinárodní společnosti je silně ovlivněna firemní kulturou, pravidly a hodnotami. Hlavním cílem je dosažení obchodního plánu, růst profitability a optimalizace nákladů. Role personalisty je spojená s výběrem a rozvojem zaměstnancům, řízením výkonu a odměňováním. Cílem personalisty je mít správné lidi na správných místech, vytvořit  podmínky a odpovídající motivaci, aby společně dosáhli požadovaného obchodního cíle ve vysoce konkurenčním prostředí. V neziskovém sektoru je hlavním cílem společensky prospěšná činnost, kterou si lidé zvolí jako své poslání. Úspěch se neměří profitabilitou, ale počtem zapojených klientů, kterým poskytování služeb přináší kvalitnější zapojení do společnosti. 

REFERENCE

"Když byly mým dvojčatům dva roky, dostala jsem nabídku vrátit se do práce. Dlouho jsme s manželem hledali školku, která by našim dětem vyhovovala. Nehledali jsme anglickou nebo jinak specializovanou školku, ale klasickou školku s lidským přístupem a vlastní zahradou. Naše jednoduché požadavky se zdály být nesplnitelné. Až jsme objevili Školku K2. Líbilo se nám tady hned při první návštěvě a dětem taky. Z prvního dne ve školce jsem měla veliký strach, nevěděla jsem, jak se děti zachovají v neznámém prostředí u cizích lidí. Zvládli to skvěle. Nebo spíše paní učitelky to zvládly skvěle! Kluci odcházeli absolutně nadšení a druhý den ráno si hned chystali věci do školky. Všechny moje obavy – jak budou ve školce spát, jíst, jestli nebudou brečet apod. zmizely hned po prvních dnech. Díky skvělému přístupu celého personálu kluci všechno zvládají, domů chodí nadšení a nestačím se divit, jaké dělají pokroky. Cením si také toho, že nám školka vždy vyšla vstříc. Nebyl problém, aby kluci přišli do školky jiný den, než bylo původně domluvené, ani když jsme potřebovali den navíc. Můžeme být klidnější, když je školka takto flexibilní. Je to pro nás velmi důležité. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se o děti ve školce starají a vytváří tu rodinnou atmosféru. Bez nich bych se nemohla vrátit zpátky do pracovního života s takovým klidem a čistým svědomím, že je o mé děti skvěle postaráno. Děláte svou práci výborně."

Veronika Neckařová

 

]]>
Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Mon, 04 May 2015 06:57:17 +0000
2006 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/578-retro-2006 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/578-retro-2006 Z party kamarádek se pomalu stává fungující organizace.

Na jedné dětské narozeninové oslavě Karin potkává Darinu a základní tým K2 se rozšiřuje o finanční manažerku. Karin ve spojení s Darinou se podaří získat první důležitý finanční zdroj – grant z Evropského sociálního fondu. Dvouletý projekt nazvanýVzdělávací a poradenské centrum pro rodiče na rodičovské dovolené byl zaměřen na kurzy angličtiny, počítačů a osobního rozvoje, vždy s hlídáním dětí. Během následujících dvou let Karin s Darinou podají přes deset dalších grantových žádostí, zdaleka ne všechny získají podporu. Do klubu jsme začaly zvát zajímavé hosty, od koučů, psychologů, přes místní zastupitelé a radní až po umělce, bubeníky či smyčcové kvarteto. Snažíme se inzerovat letáky, časopisy, plakáty na hřištích. Nově příchozí maminky však vždycky odpovídají, že se o K2 doslechly od kamarádky.

ING. DARINA CHODOROVÁ

Vystudovala Technickou univerzitu ve Zvolenu obor Podnikové řízení. Pracovala mimo jiné jako asistentka obchodního ředitele v německé firmě nabízející užitková vozidla. Na částečný úvazek byla finanční manažerkou v České komoře tlumočníků znakového jazyka. Od roku 2006 pracuje jako finanční manažerka v Klubu K2. Má ráda aktivní odpočinek, fitness, jógu, běh. Když je čas, tak si něco přečte. Má dvě děti, jedenáctiletou Nikolku a osmiletého Radka.

 

Darina je šedou eminencí v pozadí Klubu K2. Málokdy je vidět, ale vidí do celého chodu organizace, hlavně do otázky financí. Její láska k tabulkám, kterou je pověstná, jí umožňuje dokonale sledovat složitou administraci kolem grantů. Má jich za sebou už 25, z toho 4 z Evropského sociálního fondu.

Karin o Darině:

S Darinou jsem se seznámila na dětské párty u jedné mojí kamarádky. To jsem ještě netušila, že za několik měsíců bude zaměstnaná v Klubu K2 a bude plánovat a kontrolovat finance celé organizace. Časem jsme zjistily, že jsme dokonalý pár: ona zamilovaná do čísel a Excelu, já milovnice slov, jazyka, literatury. Každý projekt se totiž skládá z poměrně rozsáhlé textové části, ve které musíte říct stejnou věc stokrát jinak a z velmi podrobného rozpočtu, který je svázán mnoha předem stanovenými koeficienty a procenty, při jejichž nedodržení jste o hlavu kratší. Takže jsem svůj život tak trochu odevzdala Darině do rukou. A fungovalo nám to spolu!

 

Jsi finanční manažerkou neziskové organizace. Neříkáš si někdy, že by ses v komerční sféře měla lépe?

Rozhodně takhle nepřemýšlím. Nejsem dravý typ, neumím vydělávat na jiných lidech. Hned by mě vyhodili, kdybych neudělala žádný rabat (smích).

Já si někdy říkám, že je náročné, být mezi námi jediný takový matematicko-logický typ a že musí být někdy těžké najít stejnou řeč.

Ale já jsem spokojená, že pracuji v neziskové organizaci, ráda lidem pomáhám. Práce v Klubu K2 mě naplňuje, protože pomáháme ženám. Vím, jak je těžké dostat se po mateřské dovolené zpět do zaměstnání a prosadit se. Tahle tematika je mi osobně blízká, protože mám sama děti.

Takže práce v Klubu K2 ti přijde smysluplná. Co ti na ní ještě vyhovuje?

Vyhovuje mi velká volnost v organizování mého pracovního času. Snažím se využívat svůj biorytmus, podle toho, kdy jsem nejvýkonnější. Zároveň tak můžu zvládat dohromady práci a rodinu. Neumím s představit, že bych seděla osm hodin denně ve firmě, kde by třeba nebylo co dělat. Taky jsem se s tím setkala. Byl to hrozný pocit, muset tam neúčelně sedět a nebýt nic platná. Přiznávám, že výhodou mé práce je také možnost mít volné svátky a částečně i prázdniny, které pak můžu trávit s dětmi.

Jak volné dny s dětmi trávíte?

Většinou hodně sportovně – brusle, tenis, lyže atd. Ale s věkem trochu ten aktivní odpočinek přehodnocuji, někdy je potřeba i trochu relaxace.

Zažilas při práci v Klubu K2 nějaké náročné období?

Nejtěžší pro mě osobně bylo, když se mi narodil Radek, nebo když byly děti nemocné. To znají všechny pracující mámy, že je v takových chvílích těžké skloubit práci a rodinu. Naštěstí nám hodně pomáhají moji a manželovi rodiče, takže když bylo potřeba, vždycky se aktivně zapojili. (Darina je proslulá tím, že v souvislosti s narozením druhého dítěte přerušila práci jen na jeden den – na porodním sále asi nebylo připojení na internet J pozn. red.)

Klub K2 se postupně měnil? Změnila se i tvoje práce?

Vlastně se pro mě nic nějak zásadně nezměnilo. Dřív nás bylo v týmu méně, takže jsem nedělala všechno, co mám na starosti dnes, část jsem si dělila se Soňou. Ale navíc jsem zase naopak měla třeba účast na komunitních akcích, což mě trochu i stresovalo, nejsem úplně komunikativní typ. Teď mám na starosti všechno kolem financí a grantů, je toho hodně, ale zase je to takové komplexnější, a tím pádem i přehlednější.

Teď mně došlo, že poté, co už v základním týmu aktivně nepůsobí Karin a Soňa, jsi tu vlastně služebně nejstarší. Neuvažuješ o změně?

Nemám změny moc v lásce, nejsem přelétavý typ. A moje práce pro Klub K2 není stále stejná, jsou jiné granty, přicházejí jiní lidé atd. Vyhovuje mi, že dělám práci, kterou znám a můžu jí vylepšovat.

Pekelné jsou asi kontroly grantů, které přicházejí třeba z ministerstva. Co je na kontrole nejhorší, jak ji prožíváš?

Samozřejmě je to hrozný stres. Někdo cizí posuzuje, jestli děláš svou práci dobře. Ale pak jsem ráda, že bylo všechno v pořádku.

Leží na tobě velká zodpovědnost.

To ano. Snažím se dělat to poctivě, jdu někdy hodně do hloubky a třeba mi to dlouho trvá. Ale chci vyhovět tomu, co jsme slíbili a už na začátku grant nastavit tak, aby naše aktivity měly smysl a bylo možné je uskutečnit.

Do budoucna by Klubu K2 přála: „Ať nám to vydrží! Ať se rozvíjíme a dovedeme pomáhat.“

 

Klub K2 se stal útočištěm plným dobrých  lidí, hřejivých slov a inspirace

Nic není náhoda a v nepřízni mého osudu nastal přeci jen jeden zásadní zlom – a to když jsem měla možnost seznámit se s Klubem K2. Nejprve  jsme o něm jen zaslechla, pak se hlásila do kvalifikačního kurzu, který byl beznadějně přeplněn. Nakonec jsem kurz, coby náhradnice,  mohla absolvovat. Při psaní závěrečné seminární práce jsem vycházela ze svojí praxe a ze zkušeností získaných při práci s dětmi i doma a dostala jsem další šanci. Klub K2 mi nabídl spolupráci, která mi umožnila provázat zaměstnání s péčí o synka. Získala jsem tak nejen další práci po rodičovské dovolené, ale i nový pohled na pedagogické přístupy  v dnešní moderní době 21. století.

Klub K2 mi pozvedl nejen profesní úroveň, ale hlavně sebevědomí, protože zdůrazňuje především kvalitu a pozitiva. Uvědomila jsem si svou lidskou cenu a pochopila svoji profesionalitu.

V době, kdy ze všech stran slyšíme jen o tom špatném, se pro mne Klub K2 stal útočištěm plným dobrých  lidí, hřejivých slov a inspirace. Díky Klubu K2 jsme se synkem přečkali zatím snad nejhorší životní období a získali jsme pomocnou ruku, uznání a nové přátele. Děkujeme všem ...

Elen Vagenknechtová

]]>
Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Mon, 09 Mar 2015 09:39:16 +0000
2005 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/570-retro-2005 http://www.klubk2.cz/index.php/component/k2/item/570-retro-2005 V lednu založila Karin Marques spolu se Soňou…

 

Mgr. Soňa Pohanková

Vystudovala obor rehabilitace na FTSV, pracovala na klinice dětské rehabilitace v Motole i jako samostatný fyzioterapeut. V Klubu K2 působila od začátku také jako lektorka kurzů cvičení pro děti a rodiče, vede psychomotorickou poradnu. Stála u založení Školky K2, nejprve pobočky K Horkám a poté v Olešské ulici. Pracovala jako manažerka školky. Má ráda sport, softball, lyžování, tenis, kolo, fotografování, keramiku, zahradu …. Je mámou dvou, dnes už dospívajících, kluků – Marka a Lukáše.
Soňa stála u samého začátku. Rozjela, zařídila a vybavila postupně čtyři prostory Klubu K2.
Do budoucna by nám přála: „Mnoho spokojených klientů Školky K2 a Rodinného centra v Ostružinové a ať nám vydrží přízeň Městské části Praha 10. Děláme svoji práci dobře, pracují u nás kvalitní lidé, ale bez financí bychom fungovat nemohli."

Na začátku většinu klientů tvořili naši známí a byli jsme tady skvělá parta

Je to deset let, co jsi stála u založení Klubu K2. Co teď cítíš a jak na tu dobu vzpomínáš?
Před jedenácti lety jsme se přestěhovali do Strašnic. Byla jsem tehdy doma na mateřské, kluci byli v předškolním věku. Mateřství jsem si užívala, ale bylo jasné, že v budoucnu budu hledat další uplatnění a že návrat do náročného zaměstnání na rehabilitační klinice není reálný. Moje švagrová Karin měla děti o trochu mladší a hodně jsme spolu řešily a prožívaly otázky kolem výchovy a dětí vůbec. Karin je navíc takový akční typ a měla nutkání něco podnikat, nějak se realizovat. Vlastně mě tím pozitivně nakazila.

A jak přesně nastal ten „velký den”, že vznikl Klub K2?
Karin zjistila, že v mateřské škole Hřibská je volný prostor. To byl impulz. Prostor jsme si vlastními silami a z vlastních financí upravily a začaly od září 2005 pořádat několik pravidelných kroužků. Já vedla cvičení s dětmi, Karin angličtinu, Marie-Lenka Novotná hrátky s africkým bubnem, Jarmila Jermářová ranní kruh-školička s Jájou a mámou, Dáša Rosecká kroužek výtvarný. Většinu klientů tvořili naši známí a byli jsme tady skvělá parta. Všechny peníze, které jsme vydělaly, padly z počátku na nájem, já s Karin jsme pracovaly dobrovolnicky.

Dneska je Klub K2 velkou organizací s několika pobočkami, která zaměstnává řadu lidí. Kdy se tohle změnilo?
Hledali jsme další zdroj peněz a zhruba po roce Karin objevila možnost získat dvouletý grant Evropského sociálního fondu na vzdělávání matek na mateřské dovolené. Tady se to poprvé, v červnu 2006, změnilo. Přišla mezi nás Darina, aby pomohla s administrací grantu a účetnictvím, platili jsme odborné lektory. Samy jsme také začaly fungovat jako zaměstnankyně. V roce 2009 nám pomohly granty MPSV. Další zlom nastal v roce 2010, kdy jsme získali další grant. Otevřeli jsme Školku K2 a začali s rekvalifikačními kurzy. To už byl větší záběr, více prostorů, více zaměstnanců. Začala jsem se starat hlavně o školku, Ostružinovou převzala Marie.

V Klubu K2 jsi prošla během let mnoha pracovními pozicemi. Co tě nejvíc bavilo?
Je pravda, že jsem byla takový Ferda Mravence. Nebo možná spíš Brouk Pytlík smích. Bavilo mě zařizovat nové prostory, aby byly útulné, bezpečné a všem se tam líbilo. A samozřejmě jsem se strašně ráda potkávala s lidmi, jsem společenská a tohle mě baví.

Jestli tě baví zařizovat nové prostory, tak to sis s K2 celkem užila, ne?
To rozhodně. Prostor v Hřibské jsme museli v létě 2009 opustit a městská část nám nabídla místo v Ostružinové. Tam bylo zařizování podstatně těžší, protože na rozdíl od Hřibské tenhle prostor nebyl původně pro děti a nebyl jim přizpůsoben. Pak jsem v roce 2010 zařizovala školku na Košíku a pak 2013 školku v Olešské. Každý nový začátek pro mě znamenal další impulz, setkání s novými lidmi a novým místem.

Prožila jsi během let v Klubu K2 nějaké těžké období?
Rozhodně hodně náročný pro mě byl půlrok, kdy bylo nutné táhnout provoz dvou školek naráz. Možnost otevřít Školku v Olešské přišla v polovině školního roku a nebylo myslitelné ji odmítnout, ale provoz na Košíku jsme museli dokončit. Takže perných několik měsíců.
Mě osobně překvapilo tvoje rozhodnutí z Klubu K2 po tolika letech odejít. Teď když spolu mluvíme si říkám, jestli v tomhle perném roce nezačaly tvoje úvahy o odchodu.
Pravda je, že jsem začala být hodně unavená. Měla jsem pocit, že už jsem K2 dala maximum a že to chce nový šmrnc a nový vítr. Ale já to nevnímám tak, že jsem odešla, jen jsem přestala vykonávat funkci manažerky Školky K2.

Jakým způsobem tedy s K2 zůstáváš?
Zůstávám členkou dozorčí rady. Na strategických poradách se cítím stejně platná jako dřív a baví mě to.

A jak vidíš svoji budoucnost?
V Klubu K2 jsem se naučila hodně nového. Díky našemu loňskému grantu, který byl určen na profesionalizaci, jsem absolvovala mnoho zajímavých kurzů a seminářů. Nejvíce mě zaujal mediační výcvik. Mediace u nás zatím není moc známá, ale ve světě je už běžná a má velkou budoucnost. Je to vlastně pomoc při řešení jakýchkoli sporů a konfliktů, ať už v osobním nebo pracovním životě. Komunikace s lidmi a urovnávání konfliktů, to mě vždy bavilo, takže možná Klub K2 začne brzy nabízet mediační služby.


 

Reference

K2 je taková společenská kotva
„Po narození dětí mi Klub K2 otevřel dveře k místu, kde bydlíme, a pomáhá mi tak utvářet skutečný pocit domova – místa, které důvěrněji znám. Skrze akce, které pořádáte v okolí, a skrze sociální kontakt s maminkami, které do K2 chodí. Mají stejný zájem věnovat se dětem jako já, mají stejně staré děti, a tudíž můžeme probírat stejné problémy spojené s jejich růstem, nástupem do školek a škol. Život je snazší a veselejší.
V K2 tak nacházím i pomoc, když mi děti rostou a já tápu, jestli kroky, které s manželem ve výchově děláme, jsou ty správné – jako v případě konzultací s paní psycholožkou Lorencovou. Náš případ asi nepatří mezi těžké, ale v několika každodenních situacích nám její rady pomohly zvládat je lépe. To je veliká úleva. Často si to v duchu připomínáme. Snad ještě využijeme další takovou nabídku.
Lektorkám věřím, děti na ně nadšeně reagují. Naučila jsem se od nich spoustu zajímavých her a aktivit (např. i během montessori lekcí), které pak úspěšně zpestřují náš čas trávený doma.
K2 je taková společenská kotva. Nebo pupek :-).

A děkuju za všechny akce, které pořádáte. Že jste.”
Kateřina Stroblová
Foto Stroblova

]]>
Leona.Hornova@seznam.cz (Leona Hornová) Retro Sun, 08 Feb 2015 13:39:47 +0000