Klub K2

Rok 2009 Doporučený

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Napsal(a)  Zveřejněno v: Retro

ROK 2009

Z organizačních důvodů jsme nuceni opustit již zabydlené prostory v MŠ Hřibská a začínáme znovu v Ostružinové 9. Zkušenosti máme, a tak se bývalá provozovna solária postupně mění v náš klubový prostor. Přicházejí noví klienti z blízkého okolí, ale nezanevřeli na nás ani staří známý. Program je nabitý. Jedeme dál. 

Na budování pobočky v Ostružinové vzpomínám ráda, byli jsme dobrá parta

Maruška patří do základního týmu Klubu K2 už osm let. Její tvář je neodmyslitelně spojená s chodem pobočky v Ostružinové. Zajišťuje tu všechno od provozu přes komunikaci s klienty, navíc připravuje některé projekty.

Kdy a jak jsi přišla do Klubu K2?

Do Klubu K2 mě přivedla moje švagrová. Řekla mi, že tam shání recepční, ona chodila do K2 na cvičení. Bylo to v květnu 2007 a nastoupila jsem v září 2007. Děti jsem měla malé, a tak mi vyhovovala i pracovní doba. Netušila jsem, že tu zůstanu tak dlouho, plánovala jsem to tak na dva roky.

To jsi opravdu o dost „přetáhla“. Proč?

Baví mě, že tady mohu něco vytvářet a ne jen někoho poslouchat a sedět v kanceláři. Práce s dětmi je někdy náročná, ale děti vyzařují jen pozitivní energii a člověku je s nimi dobře. Neumí ještě dělat intriky a podvody, jsou to takové čisté dušičky. Práce pro rodiny s dětmi má pro mě smysl, a to je důležité.

Co jsi měla na začátku svého působení v K2 na starosti?

Měla jsem na starosti běžný chod Klubu, komunikaci s klienty, tvorbu programu atd. Pořádali jsme hodně komunitních akcí a začali jsme s Dětským dopoledním klubem, takovou předzvěstí nynější školky.

Teď je ale tvůj záběr širší.

Ano, dřív jsem řešila hlavně provoz, dnes mám na starosti projekty, sleduji nabídku MPSV, Prahy 10 a hlavního města a vytvářím projekty pro podporované oblasti. Pak kontroluji jejich realizaci, čerpání prostředků a řeším administrativu. Navíc k mým povinnostem přibyla i sociální oblast, dohlížím na provoz poraden, vytvářím první bod záchranné sítě pro klienty, kteří řeší nějaký problém.

Máš pro činnost v sociální oblasti nějakou kvalifikaci?

Když jsme začali v Klubu K2 uvažovat o to, že bychom se mohli na sociální práci orientovat, navrhla mi Karin, abych absolvovala kurz MPSV Sociální pracovník pro práci s rodinou. Byl to dobrý kurz, který mě bavil, a hodně jsem se naučila. Bez něj bych tuhle práci dělat nemohla.

Co tě v Klubu K2 nejvíc baví?

Nejvíc projekty, je to vždycky adrenalin, jestli to vyjde. Mám radost, že je to smysluplné, vidím za tím pomoc konkrétním rodinám. I když mě naopak nebaví byrokracie kolem projektů, hrozně žere čas. Vůbec než do způsobu psaní projektů a jejich administrativy člověk pronikne a naučí se to, trvá to nejméně dva roky. Hrůza.

Jak vzpomínáš na budování pobočky v Ostružinové?

Na ten čas vzpomínám ráda. Byli jsme dobrá parta, každý rád přiložil ruku k dílu, užili jsme si hodně legrace, i když to samozřejmě bylo taky hodně náročné. Trvalo nám to skoro celé prázdniny. Bylo hrozné vedro a my malovali celou Ostružinovou oblečené jen ve spodním prádle (smích).

Jak se podle tebe za tu dobu Klub K2 proměnil?

Hodně, rozrostl se. Dříve jsme měly třeba porady týmu u kafíčka, a teď makáme do poslední minuty. Dost Klubu K2 přispěla Regina – je to takový dravec, střelec. Obdivuji její pracovní nasazení.

Změnily se maminky nebo děti za tu dobu, co pracuješ v Klubu K2?

Myslím, že trochu ano. Hlavně maminky. Jsou náročnější, i když pořád milé. Děti se mi zdají stejné.

Jak ráda trávíš volný čas? Jaké máš koníčky?

Mám doma fenku Elišku a chodím s ní pořád někam ven. Taky moc ráda zahradničím, děti už mám velké. Je s nimi někdy legrace, ale starostí s nimi je čím dál víc. Když byli kluci malí, bylo to jednodušší. Najíst, napít, hrát si, vykoupat a spát. Teď řešíme problémy s pubertou a s přechodem na gymnázia. Někdy mi pomůže sklenka vína J

Klubu K2 by přála do budoucna: „Aby vydržel a byl stále nejlepší!!!“

 

Marie Petrů

Dnes pracuje jako provozní manažerka Klubu K2, v pobočce Ostružinová. Původně pracovala v administrativě, ale po mateřské dovolené, v roce 2007, nastoupila do Klubu K2. Během své práce pro K2 absolvovala akreditovaný kurz Ministerstva práce a sociálních věcí Sociální pracovník pro práci s rodinou a Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na péči o děti. Proto je v K2 nyní garantem sociálního programu, dohlíží na provoz poraden. Má dva syny, Jakuba (13) a Honzu (15)

 

Daniela Francová

Nejdřív jsem se musela zastavit a zamyslet se, co se vlastně dělo v mém životě „před“ a „po“ Kurzu podnikání v sociálních službách. Protože už jsem před účastí na kurzu provozovala zařízení pro děti, byla jsem sama zvědavá, co mi kurz vlastně přinese.

Líbilo se mi, že informace byly opravdu „ze života“ a všichni lektoři se nám individuálně věnovali, podle toho, jakým směrem každá z nás chtěla svoje podnikání zaměřit.  Díky kurzu jsem začala vážně uvažovat o práci v neziskovém  sektoru a  chtěla  bych  cílit svoje pracovní aktivity i tímto směrem.

Bylo mi příjemně mezi ostatními účastnicemi, protože bohužel v tomhle oboru moc spřízněných duší neznám.  Nikdo se nechce dělit o informace, většinou se mezi  sebou  (soukromé školky a jesle) považujeme za konkurenci. V Klubu K2 panovalo příjemné otevřené prostředí a bylo fajn sdílet všechny zkušenosti a rady s ostatními. Do dneška jsem v úzkém kontaktu s jednou z účastnic.

Navíc jsem v K2 našla školku pro svého syna, což pro mě bylo opravdu velkou pomocí a úlevou.

Hlavně proto, že vím, že bude v dobrém a kvalitním zařízení, které mu něco dá a nebude to jen "hlídací koutek".

Po kurzu jsem se začala dělat trochu jinak propagaci, přibylo mi hodně nových dětí, a to i přesto, že byly prázdniny. Počet dětí v našich jeslích má neustále stoupající trend. Nyní bych chtěla založit mateřské centrum, což je věc, o které jsem před kurzem vůbec neuvažovala.

Kurz mě navíc utvrdil v tom, že to co dělám, dělám dobře a můžu být se sebou spokojená.

 

Číst 10483 krát
Více z této kategorie: « 2008 Rok 2010 »