Klub K2

2008

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)
Napsal(a)  Zveřejněno v: Retro

Klub K2 šlape jako dobře namazaný stroj.

Jako novinku přináší znakování s batolaty, moderní způsob, jak se domluvit se svým miminkem, než začne mluvit. Stáváme se prvním certifikovaným centrem programu Baby Signs a zabydluje se u nás medvídek Beebo s modrým tričkem a žlutými rukavicemi.  Kromě toho se ale stále věnujeme i maminkám a jejich problémům a Karin přihlašuje Klub K2 do České ženské lobby.  V Síti mateřských center to vře, odstoupilo další zvolené prezidium pro neshody s předsedkyní. Karin se angažuje v zákulisních jednáních, zvažuje kandidaturu. 

Mgr. Karin Marques

Karin je tím prvním článkem řetězu, bez ní by Klub K2 nevznikl. Je jeho zakladatelkou, 7 let byla jeho ředitelkou a dnes je předsedkyní správní rady. Vyučuje v našich kvalifikačních kurzech pozitivní komunikaci s dětmi a inkluzívní pedagogiku, je autorizovanou zkoušející pro národní kvalifikační zkoušky pro chůvy a pečovatelky o děti. 

Dříve učila na gymnáziu PORG a byla ředitelkou Lauderových škol, poté vedla obecně prospěšnou společnost Nová škola. Nyní pracuje v Nadaci Open Society Fund Praha, kde se věnuje vzdělávací politice. Má syna Kiliana (13) a dceru Agnes (11). Ráda běhá a nelekne se ani půlmaratonu. Muzicírování je její láska, na kterou jí ale nezbývá moc času.

Do budoucna by Klubu K2 přála:

„Přeji K2, aby vždy nacházel tu správnou cestu na křižovatce poptávky, potřeb a politiky. Doufám, že K2 bude vždy magnetem pro kreativní a energické ženy. Věřím, že Klub K2 bude významně určovat kvalitu a standardizaci služeb péče o děti ve věku 0 až 3 roky pro celou ČR. A bude se i nadále řídit heslem: jsme skromní, ale nejlepší."

 

Zdolat úspěšně své mateřství – to je výzva

Letos slaví Klub K2 deset let od svého založení a ty jsi ten, kdo stál na úplném počátku. Jak to bylo?

V roce 2002 se mi narodil Kilian, byla jsem na mateřské a pro rozptýlení z běžného denního koloběhu jsem si postupně začala zvát domů své kamarádky, které měly v té době také malé děti. Byla to celodenní setkání, rozebíraly jsme své mateřské starosti a radosti, děti si hrály, uvařily jsme si společný oběd… Obvykle nás bylo tak pět nebo šest, ale myšlenka na místo pro společná setkávání maminek už byla vlastně na světě.

Vím, že už jsi to vysvětlovala tisíckrát, ale u příležitosti desetiletého výročí tomu neujdeš – proč Klub K2?

Je to opravdu hodně prosté – esemesky s pozváním na společná setkání jsem podepisovala Karin a Kilian, potom K+K a nakonec K2. Tak jsme si začaly říkat Klub K2. Ale byla tam i myšlenka na známou osmitisícovku K2 a na to se dnes už trochu zapomíná. Zdolat úspěšně své mateřství, hory nádobí a prádla, starat se o děti a ještě myslet na to, kdy a kam se vrátím do práce, to je výzva. Nároky na moderní ženu jsou čím dál větší, ale zároveň stále přetrvává jistý obdiv k „mužským“ činnostem, které jsou chápány jako náročnější.

Umím si představit vaše setkávání u tebe doma, ale proč jsi nakonec založila Klub K2 pro veřejnost?

Před deseti lety měly maminky na mateřské mnohem omezenější možnosti, nabídka byla malá. Fungovalo pár center a klubů, ale poptávka vysoce převyšovala nabídku. Viděla jsem, že ostatním maminkám taky chybí setkávání a sdílení a snad i možnost jakési seberealizace Dnes je podobných center mnohem víc, možná bych se dnes spíš připojila k nějaké stávající organizaci a nabídla jim třeba svoji pomoc.

Kde byl impulz ke změně ve skutečné mateřské centrum a jaká byla úvodní myšlenka?

Dozvěděla jsem se o volných prostorech v Mateřské škole Hřibská, to byl podnět k realizaci už dřív promýšleného plánu. Měla jsem velké ambice, chtěla jsem, aby naše centrum přinášelo hodnotný program maminkám, aby přednášky i kurzy vedli skuteční odborníci, aby to nebyla jen hra s dětmi. To se nám celkem dařilo, i když je pravda, že o hraní s říkankami a cvičením je nakonec vždycky největší zájem. Ale díky podpoře z Evropského sociálního fondu jsme mohli ženám nabízet opravdu kvalitní vzdělávání s hlídáním dětí. Osobně jsem tomu programu říkala „Aby nám neujel vlak“. Těšilo mě, kolika ženám jsme pomohli předefinovat jejich profesní kariéru, protože jejich priority, hodnoty, ale často i zájmy se během mateřské radikálně proměnily. Mnoho maminek u nás našlo i profesní uplatnění, ať už v rámci širšího týmu, nebo našeho dobrovolnického programu, a to se týká nejrůznějších profesí nejen učitelek či vychovatelek, ale i IT, marketingu, PR, právní oblasti, finanční apod. Základní tedy pro mě bylo, abychom nebyli centrem jen pro děti, ale pro ženy, aby mohly svoje mateřství smysluplně prožít, našly podobně naladěné kamarádky, mohly zde uplatnit své zkušenosti a znalosti a nebyly na to všechno samy

Měla jsi vždycky ambice věnovat se ženám a jejich postavení ve společnosti. Proto vstoupil Klub K2 v roce 2008 do České ženské lobby?

Ano, tohle téma mě vždycky zajímalo, a protože našimi klienty jsou téměř výhradně ženy, myslela jsem, že by to mohlo zajímat i ostatní. Česká ženská lobby sdružuje nejrůznější skupiny žen a řeší jejich problematiku. Moje hlavní idea bylo sdílení ženských témat, především rovnoprávného rodičovství. Nejdřív se zdálo, že se toto téma nechytne a zůstaneme jen u říkanek a cvičení s dětmi, ale nyní provozujeme právní i personální poradenství, které pomáhá ženám vyrovnávat své šance s muži, nejen doma, ale i v práci. Takže myšlenka na rovnoprávné rodičovství a podpory postavení žen ve společnosti v Klubu K2 zůstává.

 

Rovné postavení – tentokráte ve školství – to je vlastně i náplní tvojí současné práce?

Ano, dá se to nazvat i spravedlností. V Open Society Fund mám na starosti prosazování takových změn školského systému, které povedou k tomu, že budou mít všechny děti stejné šance na vzdělávání; i děti s handicapem, nebo děti ze sociálně vyloučených lokalit. Kvalitní vzdělání je pro ně šance na samostatný a spokojený život. Pomáhám krajským úřadům plánovat strategie, jak více integrovat děti se specifickými potřebami do běžných tříd a školám, jak to konkrétně realizovat.

 

Klub K2 zatím prožil deset let, na co jsi pyšná, co považuješ za úspěch?

Asi za největší úspěch považuji vlastně to, že se mi podařilo Klub K2 vytvořit a ve vhodný čas odejít. To, že Klub K2 funguje úspěšně dál i bez mé osoby, je důkazem, že byl vybudován na demokratických principech a profesionálním přístupu. To mě těší.

Muselo to být velké rozhodnutí opustit K2 po tolika letech.

Rozhodnutí samozřejmě zrálo postupně. Jsem spíše typ „rozjížděče“, lákají mě nové projekty, měla jsem tendenci přidávat stále nové a nové aktivity a to už nebylo přínosné. Zároveň už jsem zkrátka potřebovala změnu, mnoho věcí pro mě bylo již rutinních a stereotypních. Myslím, že Klub K2 své aktivity našel a měl by je teď jen udržovat a zkvalitňovat. 

 

REFERENCE

"O Školce K2 jsem se dozvěděla od své kamarádky, která zároveň ve školce také pracuje.

Vzhledem k tomu, že se nám syn narodil v lednu 2012, bylo pro nás nemožné dostat ho do státní školky – uprostřed školního roku mají školky již plnou kapacitu a v září byl příliš malý. Zaměstnavatel byl ochoten držet mi pracovní místo pouze do tří let věku dítěte, o částečném úvazku nechtěl ani slyšet. Východiskem proto pro mě byla Školka K2, kam mohl syn nastoupit i před dovršením tří let.

Tato školka je skvělá – podporuje jak dětskou tvořivost, tak propojení školky s rodiči různými akcemi. Jak už to tak bývá, synovi se do školky někdy chce, jindy zase nikoliv, někdy se mu tam líbí, jindy zase ne J

Přesto můžu říct, že je tam spokojený, paní učitelky se všem dětem velice věnují a snaží se je po všech stránkách rozvíjet.

Nevím, co bych dělala, kdyby syn nechodil do Školky K2 – pravděpodobně bych přišla o místo, což by pro naši rodinu bylo likvidační."

Ivana Tomíčková

 

Číst 15491 krát
Více z této kategorie: « 2007 Rok 2009 »